pondělí 20. listopadu 2017

Porod 2008 vs 2017

V roce 2008 se mi narodila dcera Nelly a v roce 2017 syn Jakub.
Oba prcky jsem rodila v nemocnici v Hořovicích - a rozhodně bych neměnila ...

Za těch 9 let prošla naše nemocnice opravdu úžasnou rekonstrukcí, takže poporodní oddělení je teď tak krásné, že máte pocit, jako když bydlíte v pěti hvězdičkovém hotelu :) no co budu povídat, je to luxus - pokoje po dvou, televize, krásná koupelna, spousta věcí a vše hezky čisté a hlavně nové a udržované ...
Samozřejmě to je ale hlavně o personálu, který musím také pochválit - doktory máme báječné. Až tedy na pár sestřiček, které bych nejraději uškrtila, ale co s tím můžu dělat, že ...

Ani na jeden porod jsem se nijak nepřipravovala. Myslím, že to nemá cenu, jelikož každý porod je jiný a nevěřím, že se to dá něčím ovlivnit - a nevěřím ani na věci, jako je aniball apod. Člověk hlavně musí být v pohodě! To je nejdůležitější ...

U dcery mi praskla voda někdy kolem 8 ráno, do porodnice jsem jela někdy kolem 3 odpoledne a dcera se narodila kolem 10 večer. Už si to moc nepamatuji, bohužel, ale rodil mě můj gynekolog (ano, k ženské jsem nikdy chodit nechtěla, jsou hrozně nepříjemné) a měla jsem nástřih. Nevěřím, že byl potřeba, spíš si to tím chtěli urychlit. Ale vše se hojilo skvěle, takže mi to ve finále vlastně nevadilo. Bohužel jsem nekojila - měla jsem nějaké ty poporodní deprese a neustále brečela, prsa popraskaná, krvavá, bylo to hrozné. Ale dcera byla moc hodné miminko, vůbec neplakala, krásně spala ... a nikdy neměla dudlík, protože ho nechtěla :)

U syna jsem měla porod vyvolávaný, kvůli těhu cukrovce ve 39 týdnu. S tou cukrovkou to byla také kapitola sama o sobě - test mi neudělali, jelikož jsem měla 5.3 (a dělá se jen do 5.1), takže mi do průkazky napsali cukrovku a musela jsem si 14 dní měřit cukr 8x denně. Ve finále mi doktorka řekla, že žádná z mých hodnot nepřesáhla 9, takže je vše ok a nemusím to řešit, v průkazce mi to ale zůstalo, no :) Kolikrát jsem zaslechla, že některé holky si píchaly inzulín, když měly třeba už hodnotu 6., takže zase - co doktor, to názor a dělejte si to, jak uznáte za vhodné ;)
Porod mi vyvolali ráno někdy kolem 9 hodiny, vodu praskli někdy kolem 13 hodiny a syn se narodil před 15 hodinou. Vše šlo rychle, bez problémů a bez nástřihu :) prostě pohoda jahoda ... :)

S Nelly jsem ležela v nemocnici 3 dny, se synem 5 dní (čekalo se, než začnu kojit) a už jsem se opravdu těšila domů. Sice se tam o vás všichni starají, ale přeci jen nemáte moc klid, neustále vám tam někdo leze a co mi hrozně vadí jsou sestřičky, které na vás koukají, jak když jste naprosto nesvéprávná osoba, nic neumíte a jak jste si vlastně vůbec mohli dovolit mít dítě?! Nechápu, že tam někdo takový může vůbec pracovat, haha ...

Musím tedy říct, že oba mé porody byly super a jsem za to moc ráda, protože vím, že ne každý to má takhle snadné. Přítel by chtěl ještě jedno mimčo a ve mě už to hlodá - jestli bude vše opět tak super, nebo ne ... no, kdo ví ... :) Jsem strašně ráda za naši porodnici, za lékaře, které máme a hlavně za možnosti, které jsou. Nejsem člověk, co by věci moc řešil, takže nestojím ani o porod do vody, ani o nic jiného extra, bohatě mi stačí, když vše proběhne dobře a budeme i s mimčem zdraví a spokojení. :)

A tady ještě dvě fotky - jedna ze sálu a jedna z pokoje :)


První měsíc je nejkrušnější!

Tento blog mám již roky, ale vždy jsem si říkala, že nebudu psát nic moc osobního - ve světě internetu se to moc nevyplácí, však to jistě všichni víme. No, ale pár "rad", tipů a třeba i vtipných vsuvek snad nikoho neurazí, takže ... proč se nepodělit ;)

Jakub se narodil koncem června a porod jsem měla opravdu easy (více snad v jiném článku). Miminko je to více než zlaté, a tak je s ním všechno strašně jednoduché, ale první měsíc byl opravdu makačka - což je samozřejmě normální ...

Po příchodu domů chvíli trvá, než si na sebe zvyknete, než zajedete i s prckem do chodu domácnosti tak, jak to volný čas dovolí a než se prostě navzájem "zžijete". Mojí dceři je už 9 let, takže byl pro mě Jakub vlastně jako první miminko, moc jsem si toho nepamatovala. No, vlastně skoro nic :D ... Tenkrát, před těmi 9 lety, jsem vůbec nic neřešila, fb byl teprve v začátcích, takže jsem ani nečetla stovky článků, ale teď se to samo nabízelo ... Musím ale říct, že po přečtení pár "rad" na netu a pár časopisů, které jsem si koupila pro dlouhou chvíli, jsem se na to raději vyprdla a prostě to zase "nechala osudu" :) V časopisech jde totiž hlavně o peníze, takže v jednom čísle vyjde to a v dalším zase něco, co ten předešlý článek vyvrátí, takže je to jen pračka na prachy. A o "příbězích" na netu se raději nevyjadřuji - podle nich by totiž většina dětí už do měsíce po porodu umřela, nebo měla alespoň doživotní trauma ...
Osobně si myslím, že žádný manuál na těhotenství ani na výchovu dětí prostě neexistuje - každý to musíme dělat nejlépe podle sebe a podle vlastního rozumu, který jsme za svůj život posbírali ... :)

No, ale abych se vrátila k tomu prvnímu měsíci ... :)
Kubíček byl zlatíčko. Naštěstí jsem kojila, což se mi u dcery nepovedlo, takže o to to bylo určitě všechno snazší. Ale trpěl hodně na prdíky, než jsem vychytala, co můžu a nemůžu jíst - nakonec se ukázalo, že to nejvíce způsobovala cibule, takže jsem ji úplně vyřadila (ani maso jsem nedělala na cibuli) a prdíky úplně zmizely. Teď už mu je skoro 5 měsíců a můžu jíst úplně všechno - i tu cibuli jsem párkrát trošku vyzkoušela ...
V ostatních věcech jsem dala na svůj pocit a udělala si "rituály" podle sebe - kolem 19 hodiny jsme koupali, potom jsem mu udělala masáž (bříško, nožičky, ručičky ...) a uspávala ho na sobě. Většinou usnul u prsa, nebo u mě na bříšku ... a pak jsem ho dala do hnízda na bříško a spinkal - většinou až do rána. Spí krásně 9 až 12 hodin, buď úplně bez pauzy, nebo s jednou pauzou mezi 3-5 hodinou ráno ... Spí ve své postýlce, u nás v ložnici.
Je pravda, že už se asi nikdy pořádně nevyspíte. I když spí miminko krásně, člověk je prostě spíše tak v polospánku, protože jedním uchem neustále poslouchá a dává pozor :D ale stojí to za to ...

Co se týče drogerie, nepoužíváme vlastně vůbec nic, až na obyčejný olejíček (ten modrý ve skleněné lahvičce) a Nivea krém na koupání (což dávám jen kapičku, když mu umývám prdku) ... :) Dost jsem se pobavila, když jsem si uvědomila, že před těmi 9 lety jsem si vůbec nic nekoupila, než se malá narodila a teď jsem měla takových zbytečných "hovadin" od kokosového oleje až po já nevím co a nakonec jsem nic z toho nikdy nepoužila ... Prostě to je jen další důkaz toho, jak se doba "vyvíjí" nějakým směrem a kolik všemožných věcí se vyrábí - a jde vlastně zase jen o ty peníze ...
Ani monitor dechu nemáme - nikdy jsem ho nechtěla. Myslím, že je to zbytečnost, která jen maminky straší - znám pár případů, kdy začal pípat jen tak, protože se trochu odsunul, nebo tak - a pak je to opravdu spíš o infarkt ...

Samozřejmě tohle vše se týká miminek, kterým nic není - Kubík nemá žádné alegrie, ani citlivou pokožku, ani nic jiného - pokud by měl, samozřejmě by se tomu muselo vše přizpůsobit ...

Tímto článkem jsem chtěla poukázat na to, že nemá smysl věřit všemu, co si někde přečtete. Důvěřujte sami sobě a nebuďte zbytečně moc upjatí - spíš vám to uškodí. Miminko vám dá samo vědět, co potřebuje ;)

středa 25. října 2017

No way ...

Co mě pálí, tebe hřeje.
Nestíhám příliš registrovat svět.
Možná, že ani není.
Není barevný ...
Mozek se dívá na video, přehrává mi město, vidím jen to, co chci. Slyším věci, ale ničemu pořádně nerozumím.

Jako bych zapomněla všechno, čemu jsem se sama naučila ...

neděle 3. září 2017

Love is in the air ...

A jsou i chvíle,
kdy nezbývají slova
(kdo vlastně ví,
kam odcházejí řeky)
Pak v koutku duše
modlíme se za déšť ...
A někdy marně
A jindy celé věky ...

středa 28. září 2016

Love is in the air ...

Nejradši bych nasedla do vlaku, jen tak, bez zbytečného cíle, či snad nadějí a snů a nechala se vézt nádherným okolím, nejlépe uplakaným a voňavým, někam tam a vlastně je úplně jedno kam, jen už nikdy zpátky ...